Četli jste knihy Roberta Fulguma???
....jedna z nich se jmenuje Opravdová láska a jestli chcete, máte tady předmluvu a ukázky z této neobvyklé knihy...ta mě opravdu zaujala a inspirovala vlastně k této stránce...
PREDMLUVA:
http://ld.johanesville.net/fulghum-03-opravdova-laska
UKAZKY:
http://ld.johanesville.net/fulghum-03-opravdova-laska?page=0
No a mě napadlo, že každý v sobě nosí ten svůj jedinečný příběh lásky...
...nemusí to být ani seznámení se svým partnerem, může to být třeba něco z minulosti - příběh ze života babičky a dědy...nebo kamarádů...láska nemusela přetrvat, ale v tu chvíli, kdy se žila, byla cítit a byla silná a jedinečná...a když si budete přát, aby zůstala nezapomenuta...napíšete ji, samozřejmě anonymně, na tuto stránku do příspěvků.
...jediná podmínka je, že se ten příběh musel udát...musí být na základě skutečné události, skutečného citu nebo jen pocitu...
Takže, prosím, prostor pro Vás a Vaše love story...
...zavzpomínejte, zasněte se a pište... pište...
Každý příběh má svoji důstojnost, cenu a krásu a přál by si být uchován...
...není to právě ten Váš?
Sasanka
Náhledy fotografií ze složky srdce
Komentáře
Přehled komentářů
Znám to až moc dobře :( Také mám podobný problém až na to že on má navíc holku...
Re: každá chvíle bez něho je utrpení
(Lucie Štěpánová, 18. 2. 2013 19:38)Ahojky.Moc dobře znám tento pocit.Také prožívám ten samí.Toužím po klukovi,který si mě vůbec nevšímá,vůbec se se mnou nebaví,a ani si mě nepřidal na fecebooku do přátel.Šíleně ho miluju a myslím na něho celé dny a celé noci.Já mám nevíhodu v tom,že se se mnou vůbec nebaví.Ty máš holka velkou výhodu v tom,že se s tebou alespon trochu baví.Využíj toho,že se s tebou baví a pozvy ho ven,že mu něco musíš říct.Pokudli se s tebou opravdu alespon trochu baví,tak ti to neodmítne.A při té příležitosti mu to řekni jak moc ho miluješ a polib ho.Za to nic nedáš.
Jak tohle asi dopadne?
(Linkin.Park.undead!, 8. 9. 2012 22:32)Seznámili jsme se na vodáckým flámu.. Tenkrát jsem tam byla s kamarádkou a jejím bratrancem... Luděk (bratranec) nás ihned začal seznamovat s jeho kamarády a co se nestalo, seznámil nás s Matym a Péťou. Janě se líbil Peťa, mě Maty. Začali jsme se bavit, Maty mě pozval asi tak na 3 panáky.. když jsme šli domů, Maty s Peťou nás šli vyprovodit... Mezitím jsme slyšeli, jak si mě s Janou rozdělují... Maty chtěl mě, Peťa Janu.. super.. máme naději... Jana týden na to začala chodit s Peťou, ale já s Matym stále nic... ničilo mě to... já ho chtěla, ale postupem času už nic nenasvědčovalo že on chce i mě... Jana byla šťastná a já byla ráda, že aspoň někdo se raduje, zatímco já trpěla... topila jsem se v nejistotě.. chce mě teda? Nebo si semnou jen hraje? Mám se ho zeptat? Nebo tomu mám nechat volný průběh? Nakonec jsem mu napsala... Napsala jsem mu, že si ho moc vážím, že ho mám ráda a ž ho chci... ale že nevím, jak to cítí on... Když mi po 4 dnech odepsal, dozvěděla jsem se, že si mě váží spíš víc jako kamarádky a má mě rád víc jako kamarádku, než hoku, se kterou by měl chodit.. to mě ranilo... Ale nedávám na sobě nic znát.. dál se s ním bavím a pořád tajně doufám, že se něco stane a my budem konečně spolu.... Janě to s Peťou nakonec nevyšlo.. Jana se s ním rozešla, ale nelituje prý těch chvil s ním... Kvůli Matymu, kvůli někomu, kdo o mě stejně zájem nemá, jsem odmítla již 2 kluky... Teď si pokládám otázku, jestli nejsem blbá.. neměla jsem přeci jen mít vztah? Třeba bych zapoměla... Kdo ví... Kdo ví, jak tohle všechno asi jednou dopadne...
Re: Jak tohle asi dopadne?
(Klárka, 9. 9. 2012 0:13)Nechci Ti brát naděje, ale... myslím si, že z tohodle nic nebude... hele... upřímě.. jak je to dlouho, co jste byly na tom flámu? Jestli je to víc jak měsíc a on pořád nic... buď tě chce nejprve poznat a nebo tě prostě nechce... ale jestli ty ho opravdu miluješ.. není blbost, že jsi kvůli němu již 2 kluky odmítla.. aspon uvidí, že ti na něm fakt záleží.. ;) přeju hodně štěstí
Nejdřív Láska a teď Nenávist
(Mmmm, 12. 4. 2012 18:40)Njdříve to byl přítel mé kamarádky, poznala jsem ho když mi bylo asi 13 a ona s ním v tu dobu chodila. Po tom se rozešly a mě asi po roce napadlo ho kontaktovat, tak jsme se dohodly, on za mnou přijel a začaly jsme spolu chodit, to mi bylo 13 a myslela jsem si že jse to láska na celej život :D. Ze začátku to bylo nádherné, dá se říct i dokonalé, společné víkendy, výlety, oslavy s jeho nebo mojí rodinou, spaní potaji u něj nebo u mě, atd...Ale po nějaké době jsme se začaly hodně hádat, já začala žárlit na jeho kamarády a šlo to z kopce, nejdřív to začalo fackama, a tím jsem se kamarádkám i ve škole dá se říct chlubila. Po nějaké době to bylo horší a horší, začala jsem od něj mít modřiny, začal mi dávat pěsti (vím, taky si říkám že je to v patnácti celkem brzy, ale bylo to tak). Po nějaké době jsem se s tím začala svěřovat kamarádovi, volala jsem i jeho mamce když mě chytil pod krkem a hrozil že mě vyhodí z okna, ale i přes to jsem ho milovala, kamarád mi říkal ať se na něj vykašlu, ale já to neudělala.. Pak se to ale stalo, s Davidem jsem se rozešla a začala chodit s tím kamarádem, ale bylo to asi na týden, než se David ozval a já se k němu vrátila. Hodněkrát mi jeho kamarád říkal ať na něj zavolám policajty, a po tom co mi dával pěstí do pusy že jsem jí měla krvavou kopal do mě, skopl mě do příkopa a odešel jsem to udělala. Policajti si pro něj přijeli, pro mě přijeli rodiče a on z toho vyvázl s podmínkou. O pár měsíců později jsme se sešly na střední. 2 roky jsme mezi sebou měly rozbroje, a pořád jsem k němu něco cítila, po jeho závěrečkách asi měsíc jsem neváhala a napsala mu. Ale i to byla velká chyba..joo chodily jsme spolu, ale jen chvíli..asi půl roku jsme se rozcházeli a scházeli. Ale teď, nenávidím ho jak nejvíc to jse, on je to hodnej a pracovitej kluk, ale jakmile je s kamarádama je na pěst, kamarádi, hulení, alkohol a vymetat bordely. To je jeho. Na mě byl hodnej a milej, ale pak jsem mu volala a on na mě do telefonu řve ty pí*o, ty ku*vo atd. To už jsem přes srdce nepřenesla. Nejradši bych se odstěhovala 200 kiláků daleko, abych ho už v životě neviděla, on se božel nikdy nenapraví a jednou dopadne hodně zel :/..Joo škoda takovýho kluka.
Stará láska zůstává
(Káťa, 27. 4. 2012 19:30)
Bylo mi 12. Jeli jsem obě šestky na turisťák na tři dny. Ty dny byli krásný a já se seznámila víc s jedním klukem z áčka s Kubou, zamilovala jsem se do něj, kvůli němu jsem se pohádala s mojí nejlepší kamrádkou protože jsem si myslela že ho chce taky..po turisťáku jsme spolu začali chodit.Strávili jsme spolu krásný prázdniny! Chodili jsme spolu dva a půl měsíce, pak jsem se s ním rozešla jen proto protože mi neodepsal, byla to největší chyba..s mojí nejlepší kamrádkou jsem se nebavila celé prázdniny, začal další školní rok my byli sedmáci :) seděli jsme vedle sebe přes uličku, a prostě jsme se spolu začali bavit. Ale po nějaké době jsem zjistila že chodí s tím mím Kubou :'( strašně jsem se na ní naštvala, přestala jsem se s ní bavit..po 3 měsících se rozešli. Já nevim proč ale měla jsem radost, furt byl v mim <3 srdci..za celou sedmičku a půl osmičky vystřídal asi 4 holky..Ale v lednu mi napsal že mě miluje..měsíc jsem ho nechala ale pak jsem mu napsala jeslti nechce jít někam ven..tak jsme šli teda ven 14.2.2012 od te doby jsme spolu chodili ven často od 16.2 spolu chodíme až do teď a já doufám že nám to dlouho vydrží. Teď už máme vážnější vztah než v 6. třídě..to je jasné ;) jsem s ním strašně šťastná miluju ho a nechci o něj přijít..vždycky když jsems ním moje srdce tluče víc než jindy!
Katka
Můj první a zatím jediný vztah...
(slecna, 7. 3. 2012 18:09)Loni pár dní před silvestrem - cca 26. nebo 27. jsem jela k jednomu kamarádovi na chatu, prostě na obyčejnou chlastačku, jako je každá jiná, akorát delší... Byla tam parta dobrých lidí. Celé dny jsme popíjeli, hráli hry, povídali si, chodili na procházky atd... Někdy tuším že bylo 28. nebo 29. se mi začal líbit jeden kluk z té party, respektive připadal mi hezký už od začátku... A tak jsem ho pomalu ale jistě začala balit, když on to opětoval, připadala jsem si jako v sedmém nebi. :) Do té doby mě nikdo aspoň trochu normální nebalil ... :/ Takhle to šlo až do silvestra (objímání, hlazení, lísání se k sobě atd...) Na silvestra jsme se koukali na hokej, já, on a jeho kamarád. Když byla pauza kamarád odešel, první co mě napadlo bylo to, že si dáme hubičku. Taky se tak stalo :) Potom jsme se párkrát líbali atd... :) Na silvestra jsme si dali silvestrovskou pusu... :) V tu chvíli jsem byla v sedmém nebi, protože on uměl tak báječně líbat! No prostě něco úžasného! :) Najednou se vzal a směřoval k chatě, kde jsme bydleli, ale cestou se mu udělalo nějak špatně či co a opřel se o sloup plotu vedlejšího domu. Já se ho ptala, jestli je v pohodě, jestli nechce nějak pomoct či tak... Ale on neodpovídal... Po chvíli se zhroutil a málem se nabodl na plot, ale já ho chytla... A zavolala na jeho kamaráda, který stál poblíž, ale toho kolabsu si nevšiml, protože byla šílená tma. Asi pět minut jsme ho tam křísili a pak jsme ho odvedli dovnitř. Po necelé hodině jsme šli spát. Další dne jsme jeli domu. Den po příjezdu jsme si psali, ale něco bylo špatně. Po chvíli mi napsal, že bychom se měli rozejít... Důvod mi nenapsal... Do dnes přemýšlím proč mi dal kopačky... A moc mě to mrzí... Ještě ke všemu se se mnou rozešel hrubým způsobem a přes facebook... Rozešel se se mnou den potom, co jsem mu zachránila život... Opravdu mám chuť se vrátit časem a nechat ho nabodnout na ten plot...
budoucnost...
(otec a syn, 5. 11. 2011 16:00)
vše začalo přesně před 25 dny, byl jsem v práci , rodina mě čekala doma, až se vrátím, ten den jsem se vrátil dříve, měl jsem ještě večer téhož dne jet do práce, bylo to vyjimečně... celý den jsme ztrávili venku se synem... šťastná rodina, krásný podzimní den, sluníčko svítilo, a my ruka v ruce jsme trávily odpoledne... až nastala chvíle kdy jsem měl odjet, rozloučili jsme se, políbili, objali, a já odjel....
Druhý den ráno bylo přesně 5 ráno, přijel jsem domů podíval se do pokoje na syna, a poté jsem ulehl k manželce pohladil ji po tváři a zašeptal do ouška "miluji tě" a usnul po jejím boku...
Ráno, nechala mě spát, napsala na kousek papíru "také tě moc miluji lásko, syn bude u babičky" a odjela si něco vyřídit... když jsem se probudil, odjel jsem pro syna k babičce a strávil jsem s ním den... bylo to moc fajn, hráli jsme si na hřišti, dováděli jsme jak dva malí kluci, až do chvíle kdy mi zazvonil telefon, bylo to skryté číslo, a já najednou ucítil že se něco děje, a s rozechvělím hlasem jsem se jsem řekl pouze "ano slyším?" bylo to z nemocnice... manželku tam přivezli po dopravní nehodě... nedostal jsem ze sebe ani slovo, podíval jsem se na syna, objall ho a se slzami v očích jsem mu řekl je to špatné...
odvedl jsem ho k babičce se slovy ať ho ohlídá že musím do nemocnice... cesta byla neuvěřitelně dlouhá a vůbec neutíkala, na místě mi řekli že jí předjížděl motorkář v zatáčce a proti se objevilo vozidlo, snažila se uhnout, chytila ji krajnice a srážce se stromem už nedokála zabránit... nyní leží v komatu a každým dnem je její šance že se probudí menší a menší... každý den po práci trávím celé noci u jejího lůžka a povídám jí jak je malej šikovný, jak říká nová slůvka,... přitom jí držím za ruku a čekám kdy mi jí stiskne... každý víkend beru i syna, celou cestu mu povídám že maminka spinká a nesmí ji budit, že je unavená...
před 4 dny se naučil slovo "mami" , když jsem to slyšel rozbrečel jsem se objal ho a pošeptal mu, že ji brzy uvidí, poté jsem ho vzal o víkendu sebou, na pokoji jsem ho položil na lůžko vedle mamky, podíval se na ni , chvíli koukal a pak řekl "mamiii" a položil si hlavu na polštář vedle ní, a rukou ji objal... se slzami v očích z toho pohledu jsem se k ní naklonil a zašeptal " opět je rodina pohromadě, milujem tě zlatičko naše"
stále jen čekáme a nevíme jak vše dopadne, jestli se ještě někdy políbíme, jestli někdy ještě obejme svého syna, uloží ho do postele, přečte mu pohádku, uvidí ho se smát, říkat další slůvka... a vánoce, budeme opět jako rodina? To vše je jen ve hvězdách...
A jestli toto čte nějaký motorkář, zamyslete se nad sebou jací jste ubozí prasata která neumí nic jinýho než se předvádět a hrát si na užásný kterým se nemůže nic stát, vám možná ne... ale jeden otec a syn doufájí že se maminka a manželka vrátí a budou opět šťastní... jen jestli vás to zajímá je jí teprve 23, synovi jsou 2 roky a mě je 24...
Re: budoucnost...
(popelka, 20. 12. 2011 10:04)zajímá...a moc držíme pěsti,aby se všechno vrátil do časů,kdy jste byli spolu..mohu doporučit tzv. basální stimulaci, my takhle šetřovali strejdu a povedlo se!!!...papa,pokud by bylo lip,napište!!
Láska
(Mno, 19. 6. 2009 19:23)
ahojky mno jo láska doplatí na každýho....No tak jak bych začla měla jsem moc ráda kluka o hodně staršího upe sem byla zabouchlá dělala jsem všechno abych se mu líbila nic nezabíralo tak jsem se ho zaptala hele nechceš semnou chodit on NE V ŽÁDNYM PŘÍPADĚ...já se chtěla zabít byla jsem nadně...smutno...černo...tak jsem se otom pokoušela řezala jsem se...a po půl roce mi napsal jestli půjdu ven tak jsem šla on to viděl tak chtěl víslech vypadal ňák takhle:"ahoj"ahoj"tak co jak si se měla zaten půl rok?""jo popravdě uplně hrozně zkazil si mi život""jakto?"moc jsem tě chtě..""co to tady máš?"no to je to jak si mi zkazil život"zdrhla jsem do parku vzala žiletku a chtěla skončit věděla jsem že mi nikdy neřekne jo on byl jedinej tak jsem teda řízla"měla jsem před očima chvíli tvu ale jenom jsem zaslechla "miluju tě"a najednou jsem se probrala myslela jsem že jsem v nebi ale viděla jsem mázle známou tvář hezkou..kouzelnou...s krásnýma modrýma svítivíma očima a byl to on můj idol a já kde jsem on v nemocnici..."co jsi to chtěla udělat?""skončit""proč?""protože vím že tě nedostanu!..by si se zamě jenom styděl""ale...""táhni pryč nechci tě ani vidět kazíš mi život"...největší blbost co jsem kdy řekla...za pár dní mě pustili ale stejně mě rodiče nikam nepustili a já naněj musela furt myslet jednou mě pustili ven a já ho viděla všude tak jsem ho mylovala ale vzápětí nenáviděla-hrozný pocit-a najednou potkám jeho best kamaarády chodili jenom spolu tak se jich ptám:"kde je ...""no nikde..pryč nadobro""kde?co se stalo?""mno tak čim začít..""dělej sakra(se slzama v očích věděla jsem že se něco stalo je pryč nadobro)"Někdo ho zmlátil ale hodně špatně nikdo tam zrovna nebyl a...umřel"...běžela jsem pryč v slzách v očích chvilku jsem přemýšlelal co udělám a pak jsem se rozhodla ho následovat...skočila jsem z mostu...snad sme se sešli:-(
dobrej vymyslenej příběh ne?xD
Re: Láska
(tvoje svedomi , 22. 5. 2011 2:05)Mela by ses jit spis lecit nez tu publikovat tenhle udajnej "pribeh". Kdyz k tomu pripoctu jeste fraze typu upa, muj idol...tak musim souhlasit s prispevkem nademnou....ses blba
Jeden příběh opravdové lásky vzniká
(Radka, 26. 5. 2011 11:18)zde http://pribehlasky.blogspot.com/
zrada:)
(sandra, 5. 5. 2009 23:52)už je to dlouho,ale na ten den ráda vzpomínám....:)v létě sem jela s mojí nej.kámoškou(bývalou)k dědovi do Strakonic.Řekli sme si,že omrkneme nějákou diskotéku.Jelikož sme to tam ani jedna moc neznaly(kde se bavit atd..)Tak sme vyrazily na jednu diskošku,co byla nejbíž...Všechno tam bylo super do té doby,než sem tam objevil "pan dokonalý":)(jistě holky to znáte:))mé kámošce se "prej"nelíbil,ale na mě bylo vidět,že sem na něj přímo civěla:)šlo to hladce zatancovaly sme si spolu,popily a samozřejmně nesmělo chybět výměna tel.č.:)Nejdřív sme si jen volaly a pak zase opět mě čekala náštěva u dědečka a samo,že semnou jela i moje nej.kámoška...(tenkrát sme si říkaly "ségry":))já a "pan dokonalý"sme měly spolu schůzku..ale znáte to...nechtěla sem jít sama a tak sem si sebou vzala"ségu".jak sme se upravovaly(asi hodinu před zrcadlem):)tak mi přišla smska od něj,ale bohužel nebyla pro mě,ale pro jeho kámoše,kterej měl jít na schůzku s ním...hold to chlapec pomotal..tskovou ostrou sms sem jěště nidy nedostala:( tenkrát mě to rozčílilo,že sem schválně na to rande ve čtyrech šla...akorád asi víte jak sem se cítila:)takže sem se vykašlala na celej make-up a sexy oblečení...byla sem celej den nabroušená:(hned napoprvé sem se s ním pohádala a chudinka ten jeho kamarád koukal zděšeně,že dokážu bejt taky tak drzá:)pak ten můj vztek nějak vyprchal a šli sme k němu na skleničku vínka.po pár skleničkách sem nemohla tu svoji nej.kámošku od nich odtáhnout...tak sem chtěla jít domů sama,jenže ten jeho kámoš mě šel vyprovodit...a vůbec nevím proč byla sem na něj pěkně hnusná....(což u mě nebývá zvykem)...hned druhý den ráno sem volala kámošce a řekla mi,že se s "panem dokonalým"vyspala a že mě tam co nejvíce strapnovala atd...což mě moc mrzelo,ale cítila sem,že ji odpustím..tak sem odpustila,ale nezapoměla:)..druhý den mi volal jeho kámoš a omlouval se mi za ostatní co tam byly a bavily se na můj účet....párkrát sme si volaly a scházely se....obou dvoum nám chybelo jen jediný....sex...oba dva sme toužily jen po to jednom...:)jak plynul čas,tak sme se do sebe zamilovaly....a po tom všem je to už rok co sme spolu štastný a ještě víc do sebe zamilovaný:)
Nemůžu zapomenout..
(On měl být ten pravý.., 14. 5. 2011 13:51)
Poznala jsem super chlapce,byl o několik let starší,ale to mi vůbec nevadilo..Potkaly sme se v jednom baru,kam sem ráda chodila...Ten bar byl něco jako rodinný podnik,chodilo tam jen pár známích..
Jen tak sem tam seděla a povídala si s přáteli,otevřeli se dveře a my všichni jako vždy se podívali kdo přišel..Když sem se otočila,bylo to jako bych dostala facku..Mezi dveřmi stál pohledný chlapec,s velkými modrými oči a krásným usměvem.Nevěděla jsem kdo to je,nikdy jsem ho tam neviděla..Ale mí přátelé ho znali,zeptal se jestli si může přisednout..Samozřejmě že sme ho neodmítli,naopak..:)..Sedl si hned vedle mího kamaráda který seděl vedle mě..Takže jsem po pravé straně měla hned 2chlapce,no jaké dívce by se to nelíbilo?:)..Myslím že každá by za to byla ráda..:))..Seděla jsem v koutě ani slůvko jsem neřekla..Tak kamarád dostal nápad abych si sedla doprostřed,abych prý byla v centru dění..:)..Jen jsem se usmála,protože sem stím hned souhlasila..:)..Ten kluk se na mě otočil podal mi ruku a širokým usměvem mi řekl já jsem Michal..V jeho očích bylo něco moc zvláštního a také fascinujícího..Ty jeho oči semnou udělali něco zvláštního..A tím to všechno začalo..Byli jsme spolu pořád,od Té doby jsme byli jen my dva,nikoho jsme nepootřebovali..Takle to bylo asi 2týdny..Celé noci jsme seděli na gauči u něj v bytě..Celé noce jsme si povídali,pořád sme si měli co říct,a tím to bylo zvláštní..Vedle něj sem byla spokojená,vedle něj jsem byla štastná jako s nikým..2týdny sme byli pořád spolu,kam šel on šla jsem i já..:))...Řekl mi že se do mě zamiloval,bylo to tak krásné..Myslela jsem že on je ten pravý..jenže všechno krásný pominulo..Začala jsem se dozvídat věci o kterých mi nic neřekl..Zjistila jsem že je otcem 2letého chlapečka,že má bývalou přítelkyni se kterou fetuje..Bylo toho víc a víc,ale nechci ho pošpinit..Začala jsem chápat že tohle není kluk pro mě,že je jiný než se jevil..Čím víc jsem o něm věděla tím víc to bolelo,začala jsem se mu vihýbat..Nebrala jsem mu telefon,neodpovídala na vzkyzi ani na sms..Ani s přáteli sem se nestýkala..Když jsem ale na čas zapoměla a chtěla zase být jako dřív,potkala jsem ho po měsíci s jeho bývalkou na dicotéce kam sem šla s přáteli..Začal se ptát,ale já neodpovídala..Koukala jsem na něj jako na zrůdu..Na beznadějnou nulu!..Bavila jsem se,i když to že jsem ho viděla zabolelo..Višla jsem ven na vzduch,kamarádka šla semnou..Venku jsem se zhroutila,nezvládla jsem pohled na něj,jak sedí u baru a směje se,ty jeho vyfetovaný oči..Rozhodil mě..Višel ven začal na mě mluvit,a já křičela,ve vzteku jsem řekla hnusný věci..Nečekala jsem to co udělal..Začal do mě mlátit..A poto jsem ucítila strašnou bolest,pobodal mě..než ven vilezli lidi ležela jsem na zemi a nemohla jsem nic..jen jsem cítila strašnou bolest,nic víc si nepamatuju..Když jsem se probudila v nemocnici nevěřila jsem tomu co mi řekli..V duchu jsem si říkala vždyt on takový není..Ale udělal to co udělal..Do ted jsem se z toho nedostala..Když se kouknu na jizvy,připomene mi ho to..
Nevěřila jsem že to dokážu napsat..Ale ulevilo se mi..Tímto příběhem chci jen připomenout,že i když se Ti člověk zdá jako ten pravý,vždy to tak není..Nejdřív zjisti co je vůbec zač a čeho může být schopen..Tohle se mi stalo a od té doby si dávám bach..Jsem ráda že ste si to přečetli..Přeji Vám všem at nikdy nemusíte tohle nebo něco podobného prožít..I když v dnešní době je možné vše..:/...ANDREA
Re: každá chvíle bez něho je utrpení
(Arkanta, 13. 9. 2012 21:51)