Četli jste knihy Roberta Fulguma???
....jedna z nich se jmenuje Opravdová láska a jestli chcete, máte tady předmluvu a ukázky z této neobvyklé knihy...ta mě opravdu zaujala a inspirovala vlastně k této stránce...
PREDMLUVA:
http://ld.johanesville.net/fulghum-03-opravdova-laska
UKAZKY:
http://ld.johanesville.net/fulghum-03-opravdova-laska?page=0
No a mě napadlo, že každý v sobě nosí ten svůj jedinečný příběh lásky...
...nemusí to být ani seznámení se svým partnerem, může to být třeba něco z minulosti - příběh ze života babičky a dědy...nebo kamarádů...láska nemusela přetrvat, ale v tu chvíli, kdy se žila, byla cítit a byla silná a jedinečná...a když si budete přát, aby zůstala nezapomenuta...napíšete ji, samozřejmě anonymně, na tuto stránku do příspěvků.
...jediná podmínka je, že se ten příběh musel udát...musí být na základě skutečné události, skutečného citu nebo jen pocitu...
Takže, prosím, prostor pro Vás a Vaše love story...
...zavzpomínejte, zasněte se a pište... pište...
Každý příběh má svoji důstojnost, cenu a krásu a přál by si být uchován...
...není to právě ten Váš?
Sasanka
Náhledy fotografií ze složky srdce
Komentáře
Přehled komentářů
Ahoj, jmenuji se "Tina Petersen" Jsem z Odense v Dánsku. Byl jsem ženatý 9 let s Oliverem a oba jsme měli spolu dva (2) syny. Oliver byl můj milenec na střední škole, můj vysněný muž a já jsme ho milovali víc, než dokážou vyjádřit slova. Najednou můj manžel začal spát a dávat různé omluvy, proč se nemůže vrátit domů. Děti, které byly zvyklé být vždycky kolem svého otce, ho teď vidí ječmen. Začal mít vnější vztahy s jinými ženami a neuvažoval, jak se budou děti nebo já cítit.
Celý můj svět byl otřesen a zdá se mi, že jsem ztratil jediného člověka, kterého jsem kdy miloval. To se ještě zhoršilo v okamžiku, kdy požádal o rozvod ... Snažil jsem se, aby se co nejvíce snažil, aby ho změnil a zůstal se mnou a dětmi, ale veškeré úsilí bylo marné. Prosil jsem a zkoušel všechno, ale nic nefungovalo.
Průlom nastal, když mě někdo představil tomuto úžasnému, velkému kouzelníkovi, který mi nakonec pomohl ... Nikdy jsem nebyl fanouškem takovýchto věcí, ale prostě jsem se rozhodl neochotně zkusit, protože jsem byl zoufalý a nezbyl jsem na výběr ... Udělal zvláštní modlitby a použil kořeny a byliny ... Během dvou dnů mi Oliver zavolal a byl mi líto všech emocionálních traumatů, které mi způsobil, přestěhoval se zpět do domu a nadále šťastně žijeme jako jedna velká rodina. co úžasný zázrak doktor Zuzu udělal pro mě a moji rodinu. Pomohl mi také vyřešit můj problém s artritidou, se kterým se zabývám roky
Představil jsem mu mnoho párů s problémy po celém světě a měli dobré zprávy ... Jsem pevně přesvědčen, že někdo tam potřebuje pomoc. Pro naléhavou pomoc jakéhokoli typu kontaktujte doktora Zuzu nyní prostřednictvím jeho e-mailu: doctorzuzutemple@gmail.com nebo WhatsApp ho na +2347013499818 a také kontaktujte doktora Zuzu na Viber prostřednictvím +2347013499818
Jedna noc
(Verča, 4. 2. 2020 12:37)
Ahoj. Jsme jmenuji se Verča a teď už mi je 30 let. Ale chtěla bych V napsat příběh a mé nešťastné lásce, který se mi stal ve 20.
Tenkrát jsme odjela pracovat asi 30km od mého města jako barmanka a recepční do jednoho hotelu. Byla jsem týden tam a týden doma. Jeden sobotní večer do baru přišla skupina asi 10 kluků z místní fabriky. Jelikož jsem byla docela kus ženský, dost semnou flirtovali. Byla s nimi sranda. V noci když odcházeli mi jeden z nich napsal na papír nějaký tel č. Pamatuju si kdo to byl. Říkali mu Karlos. Tak jsem si myslela že číslo je jeho. Ale mě vůbec nezaujal. Nakonec odešli ale zůstal tam jeden( Rýša). Tak jsme chvilku po půlnoci spolu vyrazili do místního klubu. Po cestě jsme náhodou potkali nějakou dívčinu, která se nás děsně lekla. Tak jsme ji vzali sebou.( nakonec se z nás stali kamarádky). Párty jsme si užili a ten kluk mě pak chodil furt navštěvovat až jsme se spolu jednoho dne vyspali. Když jsem zase po týdnu přijela do práce, napsal že jel za rodinou do Ostravy a já se nudila. S mojí novou kámoškou jsme se rozhodli že teda zavoláme na to číslo ať ti kluci přijdou. Ozval se nějaký kluk( myslela jsem že to byl ten Karlos) že teda večer dorazí. Kámoška tam měla taky kluka tak jsme si udělali takový večer ve 4. Já jsem měla koncit v 11 a on že přijde kolem 10h. Pamatuju si do dnes jak jsem čistila presovač a byla jsem ohlá pod barem. Slyšela jsme, že někdo přišel do baru, ale zrovna jsem se nemohla zvednout, najednou jsem ucítila úžasnou vůni, až jsem se z toho praštila do hlavy. Zvedla jsem se a tam stál kluk(cca 22let). Ale někdo úplně jinej nez jsem myslela.( Matuš) Takzvaně skate typ. Vůbec ne můj, ale on byl úžasnej... Usmál se na mě a pozdravil. Byla jsem úplně v šoku. Vyrazili jsme do klubu a tam si povídali, pak tancovali a po zavíračce klubu jsme šli ještě do nonstopu. Byl moc milej. Nakonec mě pozval k sobě. Bydlel tam s dalšíma klukama. Ano ...... milovali jsme se spolu a bylo to úžasný. Moc jsme toho teda nenaspali, protože jsem v 11 dopo musela být v baru a předat ho. Jako gentleman mě doprovodil a že se ještě určitě uvidíme. Já odjela zas na týden domů a když jsem se vrátila přišel Rýša s tím že jsem se vyspala s Matušem ( jo, řekli si to mezi sebou. ) Dost průser. Ale já s Rýšou nechodila. Horší že Matuš to nesl špatně. O víkendu se opil a byli v baru oba. On že semnou chce mluvit, jenže jak byl opilej a byl tam i Rýša a já do toho měla úplně narvanej bar tak jsem mu řekla že to musíme nechat na jindy. Ale už jsem věděla že jsem se do něj dost zabouchla. Všichni odešli a já mu po zavíračce napsala ať přijde že na něj budu čekat před hotelem. On odepsal že přijde ale odepsal od Rýši. Do teď jsem to nepochopila tak jsem nevěděla jestli přijdou oba. Nechtěla jsem Rýšovi ublížit. Ale nepřišel ani jeden. Za týden jsem mu ještě napsala že jsem v práci skončila a že budu ještě v klubu. Napsal že přijde ale zas nepřišel. Místo toho poslal nějakýho kamaráda že mu prý dám, že dám každýmu ( evidentně nastvanej, ale chápu) . Nakonec už jsme se nikdy neviděli. Kdybych se tenkrát nevyspala s Rýšou tak by to možná dopadlo jinak. Nevím no. Hledala jsem ho na internetu, ale vůbec nevím jak se jmenuje dál. Rýšu mám v přátelích, ale jemu nechci psát co je s Matušem. Ale ráda bych to věděla. Ráda bych ho ještě někdy potkala. :(
Blood Power : Blood pressure plan
(ADumEnurorob, 8. 10. 2018 6:52)
Torsion bras de quelqu'un est comment calleux votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur essence pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent perseverent b gerer offre sang loin de votre coeur. Chaque temps votre manque de sensibilite bat, il pompe le sang par de vos arteres a la flanerie de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/tadalafil-femme-noire/
Can you copse the squeezing
(ADreannore, 29. 7. 2018 10:47)
Poids est comment calleux votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur sentiment pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent prendre offre sang loin de votre coeur. Chaque set votre coeur bat, il pompe le sang tout au long vos arteres a la flanerie de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/cialis-femme-france-horaire/
Smutná láska
(Anonym, 20. 11. 2015 20:54)
Ahoj, chtěla bych vám napsat svůj příběh o mé nešťastné lásce. Je mi 15 let (vím není to moc ale i tak mě to zasáhlo).
Moje dost dobrá kamarádka se zamilovala do jednoho kluka , budeme mu řkat třeba Radovan. Jenže po čase zjistila, že ji pomlouvá a tak na nějo zapoměla. Jenže já jako její kamarádka jsem každý den slyšela o tom krásném Radovanovi, jak se na ni usmál atd.. Jenže já se do něho prostě zabouchla. Nejdřív jsem to řekla jen jí, ale později i jiným kamarádkám. Radovanovi jsem to po měsíci napsala a on mi napsal ať ho neotravuju. Pak se ho ty kamarádky vyptávaly co ta Naťa a chodíte spolu a takový ty keci. Docela dost mě to štvalo a šlo to vidět i na ně že je naštvaný ne na ně ale na mě. Potom mi poslal SMSku a vní mi napsal ať ho neseru že jsem p*** a ze jestli ho budu jeste otavovat tak si mě blokne. Já na něho tedy pomaloučku zapoměla a potkala jeho pravou kopii byl to jeho brácha Adam. Do toho se zamilovala a ten se zamiloval i do mě. Tak jsme spolu asi 3 měsíce potajmu chodili aby se to Radovan nedozvěděl. Jenzme se go dozvěděl a svýho bráchu pobodal a mě taky ale já přežila ale Adam bohužel ne. Radovan nemohl uvěřit co udělal tak se radši oběsil a ještě před tím napsal dopis. A tam stálo ,, já ti říkal že ti zničím život jen jsem nevěděl že do toho zatáhneš i rodinu "
Re: Smutná láska
(Anonym , 27. 3. 2016 19:43)Ou nevím co mám k tomu napsat protože mě to úplně zasáhlo
OTEC A SYN
(budoucnost, 23. 2. 2015 19:37)
vše začalo přesně před 25 dny, byl jsem v práci , rodina mě čekala doma, až se vrátím, ten den jsem se vrátil dříve, měl jsem ještě večer téhož dne jet do práce, bylo to vyjimečně... celý den jsme ztrávili venku se synem... šťastná rodina, krásný podzimní den, sluníčko svítilo, a my ruka v ruce jsme trávily odpoledne... až nastala chvíle kdy jsem měl odjet, rozloučili jsme se, políbili, objali, a já odjel....
Druhý den ráno bylo přesně 5 ráno, přijel jsem domů podíval se do pokoje na syna, a poté jsem ulehl k manželce pohladil ji po tváři a zašeptal do ouška "miluji tě" a usnul po jejím boku...
Ráno, nechala mě spát, napsala na kousek papíru "také tě moc miluji lásko, syn bude u babičky" a odjela si něco vyřídit... když jsem se probudil, odjel jsem pro syna k babičce a strávil jsem s ním den... bylo to moc fajn, hráli jsme si na hřišti, dováděli jsme jak dva malí kluci, až do chvíle kdy mi zazvonil telefon, bylo to skryté číslo, a já najednou ucítil že se něco děje, a s rozechvělím hlasem jsem se jsem řekl pouze "ano slyším?" bylo to z nemocnice... manželku tam přivezli po dopravní nehodě... nedostal jsem ze sebe ani slovo, podíval jsem se na syna, objall ho a se slzami v očích jsem mu řekl je to špatné...
odvedl jsem ho k babičce se slovy ať ho ohlídá že musím do nemocnice... cesta byla neuvěřitelně dlouhá a vůbec neutíkala, na místě mi řekli že jí předjížděl motorkář v zatáčce a proti se objevilo vozidlo, snažila se uhnout, chytila ji krajnice a srážce se stromem už nedokála zabránit... nyní leží v komatu a každým dnem je její šance že se probudí menší a menší... každý den po práci trávím celé noci u jejího lůžka a povídám jí jak je malej šikovný, jak říká nová slůvka,... přitom jí držím za ruku a čekám kdy mi jí stiskne... každý víkend beru i syna, celou cestu mu povídám že maminka spinká a nesmí ji budit, že je unavená...
před 4 dny se naučil slovo "mami" , když jsem to slyšel rozbrečel jsem se objal ho a pošeptal mu, že ji brzy uvidí, poté jsem ho vzal o víkendu sebou, na pokoji jsem ho položil na lůžko vedle mamky, podíval se na ni , chvíli koukal a pak řekl "mamiii" a položil si hlavu na polštář vedle ní, a rukou ji objal... se slzami v očích z toho pohledu jsem se k ní naklonil a zašeptal " opět je rodina pohromadě, milujem tě zlatičko naše"
stále jen čekáme a nevíme jak vše dopadne, jestli se ještě někdy políbíme, jestli někdy ještě obejme svého syna, uloží ho do postele, přečte mu pohádku, uvidí ho se smát, říkat další slůvka... a vánoce, budeme opět jako rodina? To vše je jen ve hvězdách...
A jestli toto čte nějaký motorkář, zamyslete se nad sebou jací jste ubozí prasata která neumí nic jinýho než se předvádět a hrát si na užásný kterým se nemůže nic stát, vám možná ne... ale jeden otec a syn doufájí že se maminka a manželka vrátí a budou opět šťastní... jen jestli vás to zajímá je jí teprve 23, synovi jsou 2 roky a mě je 24...
Re: OTEC A SYN
(mountains, 13. 5. 2015 22:57)Moc Vám i Vašemu synovi přeju, aby se žena brzy probudila z kómatu. Modlím se za vás tři a soucítím s vámi. Má maminka měla umřít a teď se uzdravuje... Hlavně mějte naději. Je však krásne, že Vaše zatím poslední slova Vaší ženě byla: Miluji Tě. Vaše žena se cítí milována a to jí pomůže k procitnutí :-) j.
Jako z filmu
(Michaela (20, 23. 2. 2015 19:55)Přemýšlím jak začít tak začnu takto.Nemám ráda plesy a nikdy by mě tam nikdo nevytáhnul , protože neumím tančit... Ale jednou jsme se s holkama bavili , že by jsme šli na diskotéku a to jsme taky udělali. Jeli jsme ted na diskotéku a tam jsem ho uviděla. Byl to kamarádky bratranec a tak nás seznámila a já jsem si s ním celou noc povídala a vyměnili jsme si čísla a facebook. Pak jsme museli jet už domu... On mě chtěl políbit , ale kamarádka mě zatáhla , že už vážně musíme jít.. :/ Po 3 dnech mě přišla sms a začli jsme si psát jak sms tak i na facebooku :)) Byla jsme ráda a po týdnu jsme vyrazili ven se projít. Během procházky jsme si příjemně povídali a pak si sedli na lavičku chvíli a pak šli domu. Doprovodil mě až domů a pak jsme se rozloučili. Dále jsme si psali a pak mě pozval do kina. Dali jsme si sraz před kinem a šli jsme pak na film a po filmu jsme si šli sednout ještě do restaurace pokecat a dát si něco k jídlu.Když jsme šli domů chytil mě za ruku a já se zastavila a on mě políbil. Bylo to jako sen, protože jsme si to strašně přála a ono se to splnilo... Jsem s ním už rok a půl a miluju ho čím dál tím víc :)
Nejlepší kámoš
(didi, 23. 2. 2015 19:53)Roku 2012 jsem začala jezdit s klubem s jiného města na výpravy za kameny. Bylo mi 13, stejně jako dalším 4 klukům, kteří se všichni jmenovali Janci. Dva z nich si mě dost oblíbili a podrželi mě, když jsem to potřebovala. Na jaře 2013 jsem začala chodit s o rok starším klukem z kamenů, protože mě balil a já, naivní, jsem mu na ty řeči skočila. Rozešli jsme se vzájemně v září... Po pár týdnech mi začal chybět, ale když jsem mu napsala, tak se ke mě choval strašně. Rozhodla jsem je mu pomstít... Vybrala jsem si jednoho jeho kámoše (taky z klubu) a začala chodit s ním... Měla jsem o ráda, ale to nestačí. Po půl roce to mezi náma začalo skřípat. Každý podzim jsme jezdili s tím klubem na hory a tak to bylo i letos. S tím klukem jsem chodila necelý rok a už jsem toho měla dost, nerozuměli jsme si vůbec. Rozešla jsem se ním na místě našeho prvního polibku a ještě ten den mi začal dost nadávat ten můj první kluk. Složila jsem se, protože mě zranil na dost citlivých místech. A kdo mě asi tak utěšoval? Janci! Hlavně jeden, ten o 3 měsíce mladší než já. Vždy jsem ho brala jako víc než kámoše, ale to jsem mu nikdy neřekla, abych nepokazila naše přátelství. Jenže jak mě utěšoval, tak se to nějak zvrtlo... Objímal mě, i když nemusel... on to chtěl a já taky... Dali jsme se dohromady, protože jsme si konečně dokázali říct, co k sobě cítíme a já jsem konečně šťastná. Holky radím vám, že i když je to kámoš, tak do něj jděte, pokud cítíte, že je to ten pravý. :)
I to je love story
(Aya, 23. 2. 2015 19:52)
Motto:,,Byl jsem mnohokrát zrazen lidmi,nikdy svým psem...-epitaf na psím hřbitově v Provence(Francie)...
Tolik lásky v jedné,prosté větě.Já,Toník,pejsek z útulku Plzen-Valcha,jsem až do svých 3 let poznal jen opak.Bití,zradu,záblesk naděje,která po pár dnech skončila opět v kotci v útulku.Byl jsem ,,ztracený,nenapravitelný případ,téměř odepsaný.Po týrání,bití, hladovění,zlámaných žebrech a ocásku,jsem lidem pomalu,ale jistě přestával věřit.Za jasných měsíčních nocí,kdy větší psí kámoši hleděli skrze mříže na hvězdy a žalostně vyli,svěřujíce okolnímu světu svůj žal a bolest nenaplněné lásky,lásky k člověku,jsme my,malí,leželi v maringotce bez oken,na slámě a hvězdy neviděli. Vězni,odsouzení k čekání na zázrak v podobě dvounohého tvora,jménem honosným nazývaným:,,Člověk,náš Bůh nebo dˇábel."I já lehával poblíž dveří,abych slyšel zvuky...A často se stávalo,že se otevřela velká,kovová vrata a tam se objevil Ten,na kterého jsme čekali my,všichni.V tu chvíli se z přátel,kamarádů,kteří se dělili o deku,vodu a pár granulí,stávali nepřátelé na život a na smrt.To vše kvůli nejsilnějšímu citu na světě:,,Lásce"...A vítěz byl vždy jen jeden.Postupně jsem nedoufal,že i mě,po vrácení na dobu zkušební,někdo k sobě vezme.Nechtěl jsem moc.Jen domov,postel,mističku a ruku,která mě před spaním pohladí po mé blondˇaté hlavě.A čas plynul.A přestával jsem jíst,pomalu mě opouštěla víra i naděje.A jen jsem ležel,spal,nechtěl nic vnímat... Začátkem květnových,jarních dnů jsem zaslechl hlas,velmi blizoučko.,,Prosím,ten pejsek je také k mání?"Tu větu nelze zapomenout.A v zápětí jsem znovu slyšel,jako mnohokrát,že jsem problémový.Křehká paní u mě stála a jako by nevnímala tyto prázdné,pro mě zdrcující věty.Zvihl jsem oči a naše zraky se setkaly.Měla zvláštní,tak černé,smutné oči,jako já a dlouhé,černé vlasy,no..jako fenka afgánského chrta.Dlouze na mě hleděla a potom cosi zašeptala personálu útulku a rychle odcházela...Lehl jsem si a zase nejedl.Už jsem nepřemýšlel o budoucnosti,o svých touhách.Mé psí srdce by další zklamání neuneslo.A přišel 9.květen,nádherný,takový den,jako z filmu.Pospával jsem,ani již nepil a do mého polobdění promluvil hlas:,,Dobrý den,jsem tady.Ano,chci Toníka!"Nenechala je mluvit dál,považovala to za zbytečnou ztrátu času,který je nám vyměřen.A přede mne položila něco pištivého,modrého,měkkého...A já se toho bál!Bál jsem se,že jediný můj chybný krok,pohyb,ji navždy vyžene.,,To je hračka,je tvá,tady mistička,vodítko a obojek...\"Pomalu,jemně mně připnula obojek a já viděl,jak brána se otvírá...Pro mě,pro ni.A za štěkotu a nářku všech kamarádů,co dál budou snit svůj sen,jsme vyšli branou ven.Kam?Do života...Kamarádi,co vám mám povídat.Život je nádherný,když máte koho milovat a ještě krásnější,když jste milován...Je pozdě večer,čeká nás zase zítra Den.A já,když usíná,moje víla z pohádky,si lehnu vedle jejích vlasů,abych,kdykoliv se probudím,věděl,že to je skutečnost,ne sen...,,Ayo,pojdˇuž spát,je jasná obloha a jaro.Vidíš?Tam...To je psí hvězda Naděje-Sírius"...Toník.
Zrada
(sandra, 23. 2. 2015 19:50)
už je to dlouho,ale na ten den ráda vzpomínám....:)v létě sem jela s mojí nej.kámoškou(bývalou)k dědovi do Strakonic.Řekli sme si,že omrkneme nějákou diskotéku.Jelikož sme to tam ani jedna moc neznaly(kde se bavit atd..)Tak sme vyrazily na jednu diskošku,co byla nejbíž...Všechno tam bylo super do té doby,než sem tam objevil "pan dokonalý":)(jistě holky to znáte:))mé kámošce se "prej"nelíbil,ale na mě bylo vidět,že sem na něj přímo civěla:)šlo to hladce zatancovaly sme si spolu,popily a samozřejmně nesmělo chybět výměna tel.č.:)Nejdřív sme si jen volaly a pak zase opět mě čekala náštěva u dědečka a samo,že semnou jela i moje nej.kámoška...(tenkrát sme si říkaly "ségry":))já a "pan dokonalý"sme měly spolu schůzku..ale znáte to...nechtěla sem jít sama a tak sem si sebou vzala"ségu".jak sme se upravovaly(asi hodinu před zrcadlem):)tak mi přišla smska od něj,ale bohužel nebyla pro mě,ale pro jeho kámoše,kterej měl jít na schůzku s ním...hold to chlapec pomotal..tskovou ostrou sms sem jěště nidy nedostala:( tenkrát mě to rozčílilo,že sem schválně na to rande ve čtyrech šla...akorád asi víte jak sem se cítila:)takže sem se vykašlala na celej make-up a sexy oblečení...byla sem celej den nabroušená:(hned napoprvé sem se s ním pohádala a chudinka ten jeho kamarád koukal zděšeně,že dokážu bejt taky tak drzá:)pak ten můj vztek nějak vyprchal a šli sme k němu na skleničku vínka.po pár skleničkách sem nemohla tu svoji nej.kámošku od nich odtáhnout...tak sem chtěla jít domů sama,jenže ten jeho kámoš mě šel vyprovodit...a vůbec nevím proč byla sem na něj pěkně hnusná....(což u mě nebývá zvykem)...hned druhý den ráno sem volala kámošce a řekla mi,že se s "panem dokonalým"vyspala a že mě tam co nejvíce strapnovala atd...což mě moc mrzelo,ale cítila sem,že ji odpustím..tak sem odpustila,ale nezapoměla:)..druhý den mi volal jeho kámoš a omlouval se mi za ostatní co tam byly a bavily se na můj účet....párkrát sme si volaly a scházely se....obou dvoum nám chybelo jen jediný....sex...oba dva sme toužily jen po to jednom...:)jak plynul čas,tak sme se do sebe zamilovaly....a po tom všem je to už rok co sme spolu štastný a ještě víc do sebe zamilovaný:)
Nejde zapomenout
(Marcela, 23. 2. 2015 19:49)
Bydleli sme ve stejném městě, ale nikdy jsem ho nepotkala.
Jednou když jsem si nastavila úvodní fotku na fb, tak on mi jí okomentoval
byl tam obrazek s napisem "C-walk" hledala jsem totiž někoho kdo ho umí.
Okomentoval mi jí "Že už by taky mohl natočit nějaký to video" Tak sem mu samozdřejmě hned napsala, psali sme si, ale zatim jen o cwalku. V kuse asi 3 dny, potom odjel přes 2 tejdny pryč. 2-3 dny jsem na něj myslela, potom už ani ne. Tak nějak se mi vytratil z hlavy.
Asi po 2 tejdnech jsem se přihlásila na fb a on mi hned napsal. Ale to už sme si nepsali jen o cwalku.
Začali sme chodit ven. Asi 2-3 dny sme chodili ven a on mě učil tancovat (cwalk) Byly to užasný dny. Ale večerní smsky byly ještě užasnější ♥
Když sme šli 4 den ven tak to sme už jen spíš kecali, pak sme šli kolem 8h dom měli sme to od sebe 5 minut. Vždycky sme se rozlučovali u přechodu. vždycky sme se jen obejmuli a šli. Ale v ten den sme se loučili 2hodiny (bez ironie) Povídali sme si potkali sme kamošku s kterou chodil do třídy a ja jsem jí znala taky tak sme chvilku kecali.
Potom bylo po pul 10 a mě psali rodiče ať už jdu domu, tak jsem mu to řekla odpověěl mi že už bude muset jí taky, chvilku sme mlčeli. Měli sme mezi sebou větší rozestup. Pak najendou přišel ke mě a políbil mě ♥ Ve mě najednou začalo tak bušit srdce, ten nepopsatytelnej pocit, motýlci v břiše bylo to užasný.
Druhej den sme měli jít ven a byl to poslední pač sme potom oba dva odjeli na tejden pryč, on měl soustředění a ja jsem musela ject s rodičema a brachou na chatu.
Strašně mi chyběl. Každej den sme si psali, volali sme přes hodiny.
Ja jsem potom přijela asi o 3 dny domu dřív. skoro už na konci týdne jsem mu měla zavolat, ale nezavolala protože jsem nemohla, slavila jsem moje narozeniny.
Eště v ten den mi napsal, byl tak moc naštvanej. Pozdějš mi zavolal, ptal se mě jestli to ma cenu, když neumim ani napsat.
Mě to strašně moc mrzelo, ale neřekla jsem mu že mam narozeniny že sem prostě neměla jak zavolat. Omluvila jsem se mu, volali sme spolu skoro celou noc, potom to už bylo zase dobrý.♥
Za 2d. přijel, užili sme si ten den byly šťastný:)
a takhle šťastný sme byly ještě další 3 měsíce a pul.. Potom najednou boom, hadky každej den..
2 dny před vánoci sme se rozešli, nikdo nikomu nedal konec bylo to oboustraný. Ale ani jeden z nas to nechtěl.. ale prej to bylo lepší pro na oba všihcni říkali.. i když ja ani on sme tomu nevěřili..
( potom )Parkrat sme si napsali, zašli ven.. a nakonec konec i toho..
Našel si holku, s kterou mu to moc dlouho nevydrželo.. skoro na konci března (2013) si našel novou, s kterou je do teď..
tak neuvěřitelně moc mě to trapilo, a furt trapí .. už to bude pul roku co spolu nejsme, a ja na něj furt nemužu zapomenou, celý dny na něj myslim, probrečený noci..
Nevím co mam dělat, lidi mi říkali "Najdi si někoho s kym na něj zapomeneš" .. zkoušela jsem to, ale nejde to.. akorat jsem potom tomu člověku ublížila..
Furt ho miluju..CO mam dělat?:'(((( file:///C:/Users/Marci/Desktop/PB250119.JPG
Story, která nekončí
(Tachman, 23. 2. 2015 19:48)Láska je zvláštní pocit. Dělá z lidí blázny a hlupáky, přesně tak, jako ho udělala ze mě. Býval jsem kluk, který celé dny jen proseděl u počítače, a o světě mimo stůl měl jen tušení, že tam něco asi je. Nemyslel jsem si, že to je něco špatného, právě naopak. Nevyužitý čas jsem využil k nevyužitelným zkušenostem. Přišla vlna sociálních sítí typu Facebook, Lidé a tak podobně, a i já této vlně podlehl. Jeden takový nudný den, jsem narazil na profil jedné slečny, která měla skvěle vyvinutý hrudník, a to bylo něco, co mě přinutilo jí jen ze zvědavosti napsat. A jedno takové zvědavé "Ahoj" mi obrátilo život vzhůru nohama. Začli jsme si psát, začli jsme se vídat, a všechno ostatní pro mě začalo ztrácet smysl. Škola, kamarádi, rodina... Všude byla jen ona, chodil jsem spát s myšlenkou na ní, a s úsměvem že se dnes zase uvidíme, jsem vstával. Nevěřil jsem že tohle může někdy skončit... Byla to jedinečná, nádherná etapa mýho života. A víte co? Všechno krásný jednou končí. Byla, a je to ta nejúžasnější bytost, která se kdy dotkla mýho života, mýho srdce. Tak moc mi chybí... Chybí mi to jak uměla obejmout, když mi bylo nejhůř, to jak mi šeptala jak mě miluje. To všechno je pryč. Je to už rok, co nejsme spolu, našla si jinýho, se kterým jí to moc dlouho nevydrželo. Dal bych cokoliv na světě, abych jí mohl ještě na chvíli obejmout, cítit vůni jejích vlasů, chuť jejích rtů... Dívat se jí do očí, a vidět že je šťastná. Je to utrpení, si psát, a vědět že už nikdy nebude to co bylo. Byla to první láska, a poslední. Vím že už nikdy nebudu nikoho milovat tak jako jí. Život bez ní je tak prázdný, bez barvy, bez chuti. Víte co vám povím? Važte si toho co máte, nikdy totiž nevíte kdy o to přijdete. Miluju jí, miloval jsem jí, a milovat jí budu. Jsem chlap, až ona mě naučila brečet. Ta bolest, to utrpení se kterým se nikdy nenaučím žít. Říká se, že čas hojí všechny rány, a já vím že to není pravda. Zapomněl jsem, co je to smích, co je to radost. Už to možná ani nikdy nepoznám, protože ona byla tím jedinou hvězdou, okolo který se točil můj vesmír. Byl jsem normální, slušný kluk, ale rozchod s ní mě zničil. A já vím že ona to nechtěla, chtěl jsem to já. Pamatujte, že žádná lež nestojí za ztrátu lásky, žádná!
Jako z filmu nebo románu
(Katka, 23. 2. 2015 19:47)
Už v pubertě jsem četla zamilované romány a s oblibou sledovala všemožné romantické filmy, kde vše láskou a vším okolo překypovalo a vždy si říkala: „Tohle se v reálném životě stát prostě nemůže.“, ale opak je pravdou.
Ačkoli je mi 23 let a už bych asi i měla mít stálého partnera, se kterým budu trávit letní dovolené, tak se už takřka 2 roky protloukám životem bez drahé polovičky. Díky tomu, že máme s maminou a ségrou naprosto báječný kamarádský vztah, jezdíme už pár let na dámské jízdy. Každé léto vybereme nějaké místo po České republice a na týden si vyrazíme užívat. Pro letošní dovolenou jsme si vybraly nejmalebnější kraj republiky – Jižní Moravu, konkrétně Pálavu.
Týden utekl jako voda a ani jsme se nenadály a přišel poslední den a s ním jsme poznaly partu úžasných lidí, se kterými jsme se okamžitě spřátelili, a měli jsme pocit, jako bychom se znali roky. Byl mezi nimi i Martin. Chlap, který mě už na první pohled zaujal svým sympatickým pohledem, milým úsměvem a krásnýma očima. Večer se vyvíjel ve skvělém duchu, ale vypadalo to, že ani nebudu mít možnost pořádně si s ním promluvit, protože byl stále s někým v družném hovoru. A už jsem si myslela, že mě potkala úplná smůla, když jsem si na chvilku odskočila a po mém návratu už u stanu nebyl. Brzy mi ale došlo, že s ním odešel i můj milovaný klobouk, bez kterého návrat domů nepřipadal v úvahu, takže jsem se musela vypravit k jeho stanu, kde už sice tvrdě spal, ale jakmile jsem na něho začala mluvit, tak podezřele rychle ožil. Nabídl mi, ať chvilku zůstanu a povídám si s ním, že stejně asi zase jen tak neusne. Po půlhodince povídání se najednou opřel o loket, stáhl mi z culíku gumičku a pověděl mi, že s rozpuštěnými vlasy mi to sluší mnohem víc. V tu chvíli mi došlo, že jen u povídání nezůstane. První políbení bylo otázkou okamžiku a ani nevím, jak se to stalo, ale najednou jsme byli nazí a milovali se. Nenasytně, toužebně, krásně. Poté jsme se rozhodli, že se vypravíme zpátky za ostatními, ale únava je přemohla a po jeho přátelích nebylo ani památky. Jediné místo, kam jsme mohli jít, byla pláž. Drželi jsme se za ruce, jako kdyby nám bylo 17, každou chvíli se zastavil, aby mě mohl políbit a nikdy nezapomněl pošeptat, jak krásně umím líbat. V objetí jsme seděli na lavičce až do svítání. Stále bylo o čem si povídat, nepřestával se mě dotýkat a v duchu jsem si říkala, že už dlouho mi nebylo tak dobře. Celým mým tělem proudila spokojenost a klid. Když mě doprovázel ke stanu, naposledy mě dlouze políbil a zašeptal, že děkuje, tak mě nenapadlo, že tímhle slovem to všechno končí. Nedali jsme si na sebe žádný kontakt, protože jsme oba věděli, že by to stejně nemělo cenu. Po probuzení mi hlavou prolétla myšlenka, jestli to všechno vlastně nebyl jen sen, ale jakmile jsem ucítila jeho vůni ze svého trička, došlo mi, že tuhle noc si budu v hlavě přehrávat ještě hodně dlouho a asi nikdy na ni nezapomenu.
JAK TOHLE DOPADNE?
(Katka, 23. 2. 2015 19:46)
Seznámili jsme se na vodáckým flámu.. Tenkrát jsem tam byla s kamarádkou a jejím bratrancem... Luděk (bratranec) nás ihned začal seznamovat s jeho kamarády a co se nestalo, seznámil nás s Matym a Péťou. Janě se líbil Peťa, mě Maty. Začali jsme se bavit, Maty mě pozval asi tak na 3 panáky.. když jsme šli domů, Maty s Peťou nás šli vyprovodit... Mezitím jsme slyšeli, jak si mě s Janou rozdělují... Maty chtěl mě, Peťa Janu.. super.. máme naději... Jana týden na to začala chodit s Peťou, ale já s Matym stále nic... ničilo mě to... já ho chtěla, ale postupem času už nic nenasvědčovalo že on chce i mě... Jana byla šťastná a já byla ráda, že aspoň někdo se raduje, zatímco já trpěla... topila jsem se v nejistotě.. chce mě teda? Nebo si semnou jen hraje? Mám se ho zeptat? Nebo tomu mám nechat volný průběh? Nakonec jsem mu napsala... Napsala jsem mu, že si ho moc vážím, že ho mám ráda a ž ho chci... ale že nevím, jak to cítí on... Když mi po 4 dnech odepsal, dozvěděla jsem se, že si mě váží spíš víc jako kamarádky a má mě rád víc jako kamarádku, než hoku, se kterou by měl chodit.. to mě ranilo... Ale nedávám na sobě nic znát.. dál se s ním bavím a pořád tajně doufám, že se něco stane a my budem konečně spolu.... Janě to s Peťou nakonec nevyšlo.. Jana se s ním rozešla, ale nelituje prý těch chvil s ním... Kvůli Matymu, kvůli někomu, kdo o mě stejně zájem nemá, jsem odmítla již 2 kluky... Teď si pokládám otázku, jestli nejsem blbá.. neměla jsem přeci jen mít vztah? Třeba bych zapoměla... Kdo ví... Kdo ví, jak tohle všechno asi jednou dopadne...
Moje první a pravá láska na věky
(kim, 23. 2. 2015 19:45)Rozhodla jsem se s vámi podělit o můj nejkrásnější příběh co se mi kdy v životě stal.Jela jsem na 4 týdenní pobyt do Poděbrad do léčebny Dr.Filipa.Jen pro upřesnění co to je-léčebna pro děti které trápí obezita,nebo-li nadváha.Byla jsem tu už v září,ale jelikož se mi tam moc líbilo,rozhodla jsem se,že tam pojedu znova,hlavně kvůli míčovým hrám a taky se ráda seznamuju.Hned první den co jsem tam přijela 9.května jsem se zamilovala do kluka na našem patře.Byl krásný a ani nebyl tlustý,byl tam ze stejného důvodu jako já,jel tam hlavně za zábavou.Druhý den tam ale přijela nová holka a o asi 2 dny později spolu začali chodit,což mě sice nepatrně ranilo,ale smířila jsem se s tím.O týden později jsem zjistila jak se jmenuje,kolik mu je,kde bydlí a také to,že se narodil ve stejný den jako já.... 2.srpna.Což nám otevřelo oči.Všechno se to nějak sebíhalo a já jsem si s ním čím dál tom víc rozuměla.Bylo to krásný.I přesto že jsem věděla že je zadaný,nemohla jsem mu odolat.Každý večer jsme se koukali na horory,skoro celé patro na jednom pokoji,pokaždé se mě zeptal jestli nechci sedět vedle něj,samozřejmě že jsem kývla že Ano :).Pak si ale všichni začali všímat a uvědomovat že je tohle docela divný,když má holku.Začalo mezi nimi skřípat.Navíc ta jeho holka bydlela od něho 3 hodiny,já 30 min.Jednu neděli,když pršelo,jsme měli diskotéku.Docela dost jsem si užívala a tancovala.Pak ale přišla píseň na ploužák a to mi docvaklo,že za pár dní jedu domů,a už ho neuvidím každý den.Sedla jsem si sama na schodiště a brečela.Najednou pro mě přišla má spolubydlící že mě zve na ploužáka (On). I přesto že jsem nechtěla jelikož má holku,mě na to podium dostrkali a on mě vzal kolem pasu.Já ho chytla kolem krku a najednou jsem pocítila to co NIKDY.Když píseň skončila,skoro celý patro na mě bylo naštvaný kvůli té jeho holce.Samozřejmě se spolu rozvedli a Já byla něco jako Černá ovce mezi ostatníma.Uběhlo pár dní a já s ním začala chodit.Ne že by se mě zeptal,ale prostě to bylo oboustranný,hned po první puse jsem věděla,že už něco takového jen tak nezažiju.O pár dní později jsem se všichni usmířili a blížil se den odjezdu.Ty dny jsem oba dva navzájem počítali a čím dál tim víc milovali.V den odjezdu jsem nechovala nějak obvzvlášť vyjímečně a myslím že ani on ne.Až když jsme se loučili.Objali jsme se a dali si pusu.Věděli jsme že se skoro každý víkend budeme vidět,ale i tak to bylo dost hrozný.Jsme spolu do teď a Já jsem jedině ráda že jsem ho konečně potkala,kluka,který mě bude milovat,stejně jako já jeho.. :)) :33
Rozdrcené srdce
(Smajlík, 23. 2. 2015 19:44)Jednou jsem šla jen tak městem a přemýšlela o tom, že všechny spolužačky mají kluka. Jenže oni s těmi kluky nechodili proto,že by byli zamilované ale proto, aby ostatním přišli cool. Pak se mi smáli že nemám kluka. Ale já jsem nechtěla mít kluka jen abych byla cool, já jsem chtěla někoho, koho budu opravdu milovat. Koukla jsem se na hodinky a musela rychle pádit na kroužek. Ve dveřích jsem narazila do jednoho kluka. Zvedla jsem hlavu a koukla se do jeho očí. Zalilo mě horko, pak zima a v břiše mi poletovali motýli.Ach. já se zamilovala a to v plné síle. Odstoupila jsem od něj. Ahojky. řekl. čau, sorry že jsem do tebe narazila. Já..já ti....ti to vy..vynahradím. Vykoktala jsem ze sebe. ty si mi to vynahradila už jen tím že ses na mě usmála. řekl a šibalsky na mě mrkl. Pak jsme si povídali a nakonec jsme si vyměnili číslo a domluvili si schůzku. Sice jsem šla pozdě na kroužek ale jinak jsem byla v sedmém nebi. Rande proběhlo suprově. Začali jsme spolu chodit.Vše bylo ok a najednou už jsme spolu 2 roky. Byli jsme spolu 2 roky, tak jsem se Chystala se na naše výročí. Když jsem byla ok vyšla jsem a dorazila jsem do podniku kde jsme rande měli o čtvrt hodinky dřív. Pohled mi zlouzl na pohled ke stolu v rohu. A tam seděl on líbal jinou holku. Když se od sebe odtrhli říkal jí to samé co říkal mě. V břiše se mi roztříštil kus ledu a dech se mi zastavil. Doslova. začala jsem se dusit a museli mě odvést do nemocnice. ALE MÉ SRDCE NEVYLÉČILI. On se pak s rodinou odstěhoval pryč než jsme spolu vůbec stihli mluvit. Ale s tou holkou kterou líbal v restauraci se loučil. Vyděla jsem to z okna. Chtěla jsem zpáchat sebevraždu ale rodiče mi to rozmluvili. Už je to rok a já do dnes pravidelně každý den brečím a srdce mám rozdrcené na milion kousků. Milovala jsem ho nejvíc na celím světě a on udělal tohle. Už nikdy nechci kluky vidět.
Je to on?
(MAGDA, 23. 2. 2015 19:43)
Někdy na konci září jsme jeli s kapelou do Švýcarska... Už delší dobu jsem byla zamilovaná do nádherného a sympatického kluka, kterého ale nedokážu ani pozdravit. Bouhžel kvůli škole nejel, ale řekla jsem si, že si to užiju tak jako tak :). Všechno bylo v pohodě, vztahy se mezi náma upevnili a tak se stalo, že u nás na pokoji byl do půl třetí kamarád, kterýmu je osmnáct... Smáli jsme se i s kamarádkama asi do jedný a pak odešly zase na jinou "pyžamovou" párty :). Zůstali jsme tam jenom já, kamarádka a on. Chvilku jsme se bavili ve třech, ale pak si kámoška s knížkou vlezla na palandu. Strašně se mi smáli, že jsem lochtivá i na dlani a tak si nějak propůjčil mojí ruku. Jemně mi po ní přejížděl prsty a já už ani nebrala v potaz, že jsem tak šíleně lochtivá. Leželi jsme tam vedle sebe, ruku v ruce, já hlavu na jeho rameni. V tu chvilku vtrhla další spolubydlící pro věci a bylo po romatice. "Asi bych měl jít, co?", zeptal se mě šeptem. "Asi jo," řekla jsem na to inteligentně. Nahoře na palandě to zabublalo smíchy a on mě se slovy"jako miminko"přikryl :). Asi v tu chvíli jsem si ale vzpomněla na toho kluka, do kterýho jsem zamilovaná... Nevěděla jsem, co dělat a tak jsem mu další den řekla, že jsme moc daleko od sebe a to věkově.
Jsou to čtyři měsíce a já si začínam uvědomovat, že jsem asi udělala chybu. Jsem pořád zamilivaná do toho krásnýho kluka, ale zároveň mě něco táhne ke klukovi, se kterým jsem, sice nevinně strávila noc... Není sice hezký, má brejle, ale má mě nejspíš pořád rád...
Ale teď babo raď, odmilovat se jen tak nejde, protože si dot často vyměňujeme pohledy a... a vůbec. A ten druhý, sice ne playboy, ale kluk, co by mě měl rád. Ale teď jenom jestli je to on, nebo ne?
Nemůžu zapomenout
(ANDREA, 23. 2. 2015 19:43)
Poznala jsem super chlapce,byl o několik let starší,ale to mi vůbec nevadilo..Potkaly sme se v jednom baru,kam sem ráda chodila...Ten bar byl něco jako rodinný podnik,chodilo tam jen pár známích..
Jen tak sem tam seděla a povídala si s přáteli,otevřeli se dveře a my všichni jako vždy se podívali kdo přišel..Když sem se otočila,bylo to jako bych dostala facku..Mezi dveřmi stál pohledný chlapec,s velkými modrými oči a krásným usměvem.Nevěděla jsem kdo to je,nikdy jsem ho tam neviděla..Ale mí přátelé ho znali,zeptal se jestli si může přisednout..Samozřejmě že sme ho neodmítli,naopak..:)..Sedl si hned vedle mího kamaráda který seděl vedle mě..Takže jsem po pravé straně měla hned 2chlapce,no jaké dívce by se to nelíbilo?:)..Myslím že každá by za to byla ráda..:))..Seděla jsem v koutě ani slůvko jsem neřekla..Tak kamarád dostal nápad abych si sedla doprostřed,abych prý byla v centru dění..:)..Jen jsem se usmála,protože sem stím hned souhlasila..:)..Ten kluk se na mě otočil podal mi ruku a širokým usměvem mi řekl já jsem Michal..V jeho očích bylo něco moc zvláštního a také fascinujícího..Ty jeho oči semnou udělali něco zvláštního..A tím to všechno začalo..Byli jsme spolu pořád,od Té doby jsme byli jen my dva,nikoho jsme nepootřebovali..Takle to bylo asi 2týdny..Celé noci jsme seděli na gauči u něj v bytě..Celé noce jsme si povídali,pořád sme si měli co říct,a tím to bylo zvláštní..Vedle něj sem byla spokojená,vedle něj jsem byla štastná jako s nikým..2týdny sme byli pořád spolu,kam šel on šla jsem i já..:))...Řekl mi že se do mě zamiloval,bylo to tak krásné..Myslela jsem že on je ten pravý..jenže všechno krásný pominulo..Začala jsem se dozvídat věci o kterých mi nic neřekl..Zjistila jsem že je otcem 2letého chlapečka,že má bývalou přítelkyni se kterou fetuje..Bylo toho víc a víc,ale nechci ho pošpinit..Začala jsem chápat že tohle není kluk pro mě,že je jiný než se jevil..Čím víc jsem o něm věděla tím víc to bolelo,začala jsem se mu vihýbat..Nebrala jsem mu telefon,neodpovídala na vzkyzi ani na sms..Ani s přáteli sem se nestýkala..Když jsem ale na čas zapoměla a chtěla zase být jako dřív,potkala jsem ho po měsíci s jeho bývalkou na dicotéce kam sem šla s přáteli..Začal se ptát,ale já neodpovídala..Koukala jsem na něj jako na zrůdu..Na beznadějnou nulu!..Bavila jsem se,i když to že jsem ho viděla zabolelo..Višla jsem ven na vzduch,kamarádka šla semnou..Venku jsem se zhroutila,nezvládla jsem pohled na něj,jak sedí u baru a směje se,ty jeho vyfetovaný oči..Rozhodil mě..Višel ven začal na mě mluvit,a já křičela,ve vzteku jsem řekla hnusný věci..Nečekala jsem to co udělal..Začal do mě mlátit..A poto jsem ucítila strašnou bolest,pobodal mě..než ven vilezli lidi ležela jsem na zemi a nemohla jsem nic..jen jsem cítila strašnou bolest,nic víc si nepamatuju..Když jsem se probudila v nemocnici nevěřila jsem tomu co mi řekli..V duchu jsem si říkala vždyt on takový není..Ale udělal to co udělal..Do ted jsem se z toho nedostala..Když se kouknu na jizvy,připomene mi ho to..
Nevěřila jsem že to dokážu napsat..Ale ulevilo se mi..Tímto příběhem chci jen připomenout,že i když se Ti člověk zdá jako ten pravý,vždy to tak není..Nejdřív zjisti co je vůbec zač a čeho může být schopen..Tohle se mi stalo a od té doby si dávám bach..Jsem ráda že ste si to přečetli..Přeji Vám všem at nikdy nemusíte tohle nebo něco podobného prožít..I když v dnešní době je možné vše..:/...ANDREA
Jak jsem dostala svého manžela zpět
(Tina Petersen, 30. 3. 2020 4:17)